Noc svatého Mikuláše

První známky porodu se objevily u Kofily (jak říkáme Xantě) na Mikuláše ráno – přesněji tedy páteho, v den, kdy večer před samotným svátkem Mikuláš obchází a naděluje. Kofila začala zrychleně dýchat, nervózně chodit po domě a hrabat si pelíšek. Jenže záhy se vzbudily děti a s nimi začal každodení mumraj. Kofila se chvíli ještě pokoušela nervózně najít klidný kout, načež to vzdala, zalezla do komory a bez dalšího prospala celý den. Až večer, když děti zašly do ložnice a chystaly se na spaní, Kofila vylezla, začala znovu zrychleně dýchat a zajímat se o pelíšek. Pro jistotu počkala, až i my zalezeme do postele a pak teprve začal samotný porod. Nechali jsme ji v klidu, ale za chvíli se už ozvalo kníkání, když první štěně chtělo ještě sát a mamka místo toho už rodila druhé. Od druhého štěňátka jsme už byli s ní, i když náš hlavní úkol byl nepřekážet – z Kofily se vyklubala skvělá mamka a o všechna štěňátka se kompletně postarala. A tak jsme s ní jen prožívali krásnou zimní idylku – na dvoře padal sníh, praskalo dřevo v kamnech a v pelíšku u kamen přibývalo jedno štěňátko za druhým…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>